Český svaz plaveckých sportů

XVIII. olympijské hry se uskutečnily ve dnech 10. - 24. 10. 1964. Her se zúčastnilo 5140 sportovců z 93 zemí, ČSSR vyslala 107 sportovců, z toho 3 plavce. První OH na asijském kontinentu patří k nejlepším v celé historii novodobých her. Organizátorům se podařilo vybudovat vynikající a účelná olympijská zařízení, patřící k vrcholům sportovní architektury a vyřešit v 10 ti miliónovém městě problém dopravy. Charakteristickým rysem byla účast sportovců mladých afrických a asijských zemí.

Po zkušenostech z přípravy na OH v Římě a ME v Lipsku se nejlepší plavci připravovali na společných soustředěních a zejména v Dukle Praha. Stejně jako v oněch letech byl výběr neustále zužován a počátkem léta připadli v úvahu pro nominaci jen tři závodníci. Přes zlepšení na mistrovství republiky v Brně a mezinárodních závodech v Bratislavě byla jejich nominace stále nejistá. K účasti čs. plavců na OH píše Václav Pacina v Mladé frontě: „Dovolit si tvrdit, že naši plavci se probojují do finále v olympijském bazénu – na to odvahu nemáme. Tím bychom tedy mohli skončit všechny úvahy, ještě, než jsme je začali, neboť dopravní předpis na tokijské křižovatce ´jet – nejet´ stanoví dost nesmlouvavě – coby zelené světlo pro volnou cestu – reálnou naději na účast ve finálovém závodě. Přesto výkony našich tří reprezentantů, kteří nám zbyli k meditaci, balancují asi na onom místě, kde se proud evropského plavání vlévá do širokého světového moře, jež bychom v současné době mohli nazvat Mare Americum.“

Podle podrobných rozborů byl Vágner v polovině srpna na 100 m volný způsob pátým Evropanem, Lohnický po specializaci na 400 m se dvakrát dostal na čas 4:27,2 (předpokládané finále 4:25,0 – skutečné ale 4:21,1) a Ivan Ferák přes častou nemocnost byl tabulkově osmý na světě. „Plavání je olympijským sportem číslo 2, jeho světová popularita stojí hned za atletikou. Už proto se domníváme, že neobeslat právě toto sportovní odvětví bylo naprosto správné jen tehdy, kdyby výkony nejlepších plavců stály pod světovou úrovní.“

Proto předsednictvo plavecké sekce navrhlo a Čs. olympijský výbor schválil nominaci těchto tří plavců, vedených ústředním trenérem Zdeňkem Jelínkem. Výprava odstartovala z Prahy v sobotu 26. září v poledne. Po poměrně náročné, dva a půl dne trvající cestě pře Sofii, Atény, Damašek, Teherán letadlem IL 18 a dále z Teheránu přes New Delhi, Bangkok, Phnompenh, Hongkong letadlem Air France Boeing 702 dorazila do Tokia před půlnocí v pondělí. V dějišti olympijských her absolvovali plavci více než týdenní aklimatizaci, samozřejmě spojenou s ostrým tréninkem.

Poněkud neobvyklé bylo řešení hlavního závodního bazénu (50x21 m), jehož hloubka u cílové a obrátkové stěny byla jen 140 cm a maximální hloubka 210 cm vprostřed bazénu. Bazén byl nastříkán modrou chlór kaučukovou barvou – odstín však byl příliš tmavý, což dělalo závodníkům potíže při kotoulových obrátkách. (Jen pro zajímavost, pro zápasy vodního póla byla hladina zvyšována o cca 20 cm.)  Plavecké soutěže se měřily dvojím způsobem. Předně již obvyklým poloautomatickým způsobem, kdy časoměřiči pouze elektrickým tlačítkem zaznamenali mezičasy a konečné časy. Navíc bylo startovní pistolí uvedeno do chodu plně automatické měření, které se zastavilo v cíli dohmatem závodníka na dotekovou stěnu. Tomuto automatickému zařízení byla dána přednost při posuzování dohmatu ve finále na 100 m volný způsob, kde se cíloví rozhodčí rozešli ve výroku.

První nastupoval na start v páté rozplavbě na 100 m volný způsob Petr Lohnický, který zaplaval svůj druhý nejlepší výkon 56,4. Velký a taktický závod zaplaval v osmé rozplavbě Jindřich Vágner. Zvítězil po mezičasech 11,9, 25,8, 39,9 v celkovém čase 55,5 a porazil i plavce tak zvučných jmen jako jsou Holanďan Kroon (před OH čtvrtý Evropan), Angličan Lord a Maďar Gulrich. K večerním rozplavbám nastoupil Vágner ve skutečně vrcholné formě. V druhé rozplavbě lehce začal 50 m za 25,4 – včas však nerozeznal obrátku, a třebaže dokonale ovládá kotoulové obrátky, musel pro malou vzdálenost provést, a to ještě velmi problematicky, obrátku obyčejnou. Neotřesen touto nepříznivou okolností bojoval až do cíle, kde zaznamenal opět výkon 55,5. Škoda, obrátka znamenala ztrátu minimálně 0,5 s, to mohl být vynikající čs. rekord a postup do finále.

Za poměrně nejlehčí závod prvého dne byla považována Ferákova rozplavba na 200 m znak. Všechny tréninkové výsledky nasvědčovaly novému rekordu. I přes nejsvědomitější přípravu Ferákovi tento závod nevyšel. Výkonem 2:20,0 (2,5 s za svým rekordem) skončil v rozplavbě na třetím místě – celkově osmnáctý – a o pouhé 0,4 s nepostoupil do meziplaveb. V dalších závodech na 400 m i 1500 m zaplaval Lohnický svůj vysoký standard, oba výkony přesto na postup nestačily.

„Hodnotíme-li celkově, porovnáme-li naše a zahraniční možnosti a podmínky, pak je třinácté místo Vágnera a osmnáctá místa Lohnického a Feráka rozhodným úspěchem, zvláště když vezmeme mimořádně rychlý růst světového plavectví. Vždyť ani takové velmoci, jako SSSR, Holandsko nebo Itálie, neměly na OH rychlejšího krauléra než ČSSR,“ napsal časopis Vodní spoty v říjnu roku 1968.

Materiál zpracoval: Vladimír Srb